13 let!

   * po stránce jsou náhodně nakreslené konfety a čísílka 13*

   Hannaaaaah, už mi je 13! Už jsem velká? Asi ne, co? Nevadí, já si tak připadám. Dokonce mi byla připravena tajná narozeninová oslava. Mayuška mě nalákala na střechu, kde mi měla ukázat novou tajnou chodbu. Byla jsem otrávená a chtěla jít cvičit, protože mi nejdou nějaká kouzla. Přišla jsem na střechu a narazila na Miu s Nathanem. Přišlo mi to vtipné, že jsme na sebe narazili zrovna tady, ale oni se na mě podívali udiveně, což jsem nepochopila rozhlédla se po místnosti. Pohledem jsem zavadila na Yvi a pak na stole s dortem a konfetami ve tvaru košťátek. V tu ránu jsem se zamyslela, co je vůbec za den a spojilo se mi to v hlavě. Byla to oslava. Úplně jsem strnula, nevěděla jsem, co říct a vehnaly se mi slzy do očí. 

   Bylo to skvělé, hezky jsme si pokecali, snědli dortík a dostala jsem svoji vlastní sadu famfrpálových míčůůůů. Jsou na ni mé iniciály, bojím se zjišťovat kolik  to celé muselo stát. 

   Už dlouho u sebe nosím barvu na vlásky. Tak jsem si řekla, že právě dnešek je ta nejlepší příležitost k tomu si vlásky hezky nabarvit zpátky na blond. Nathan hlasitě protestoval, ale měl smůlu, holek byla převaha.

    Když jsme se s Mayou vracely na kolej, abych si uklidila věci a vydala se do sprch, tak jsme samozřemě musely narazit na Parkera. Očividně ještě před námi chytil Benjamina pobíhajícího po Hradě. Svůj dárek jsem se snažila si schovat za záda a využít tmy. Naštěstí jsme si s Mayou cestou na kolej domluvily historku, kdyby se něco takového stalo. Málem nám to i prošlo, nebýt toho balíku. Nevadííí. 

   Zítra se u něj v kabinetě máme stavit pro trestík. Doufám, že s námi stráví většinu dne, v jeho přítomnosti by mi ale vůbec nevadilo být. Ne dělám si srandu. Chudák z nás vypadal dost zoufalý. 

   No na koleji jsme narazily na smutného Leonka. Poslední dobou si nejsem jistá zda jsme opravdu jen kamarádi. Přichází čím dál víc  hezkých chvilek, které spolu sdílíme. Na narozeniny mi daroval krásný náramek s písmenem H a hrací skříňku, kterou mohu vždy nosit u sebe. Jeho oči se zdají jiné než ty měsíce zpátky, kdy jsme se stali skvělými kamarády. Koukají na mě jinak, jen nevím jak, nevím jak si to mám celé vyložit, ani nevím jak si to vyložit vlastně chci. Má rád Miu, chce Miu a ona chce jeho. To jsou fakty. A já jim v tomhle nechci stát. Mám je oba moc ráda a chci, aby byli šťastní. Takže jen sebemenší náznak této myšlenky musím zapudit.

   No trest netrest jsme s Mayou stejně šly ty mé vlásky obarvit. Tentokrát jsme přece fakt v koupelně byly! Nemohl by na to cokoliv říci. Barva se ujala pěkně. Ze začátku jsem byla v šoku, protože se zbarvily spíše do zlatava než světlounké blond. Ale vlastně se mi to docela líbí, minimálně do prázdnin to takhle nechám a pak uvidím, možná půjdu na světlejší. 

Pac a pusu posílá třináctiletá Gab *srdíčko*