Bohyně chtějí obětinu
*stránka je zaplněná nákresky různých bonbónků, dýní, svíček a koček*
Ahojky Hannah, konečně jsem se přemohla dostat se k napsání o Halloweenu...v týmu s Mayou, Laurie, Kate, Am, Tie, Emb a June jsme se shodly, že půjdeme za úžasné bohyně. Některé z nás šly za řecké a některé za egyptské. Já byla Athéna, řecká bohyně moudrosti, války a strategie. Původně jsem si na obchůzku kabinety chtěla i vzít svou sovu Athénu, ale asi by toho na ni bylo moc, tak jsem ji nechala odpočívat v pokoji.
Ještě, že tak, protože Halloween jsme s holkami trávily až do půlnoci honbou za bonbóny. Myslím, že i profesoři z nás již byli zoufalí, ale my si to moc užívaly. Každá jsme se vžila do role a zaklepání na dveře neznačil příchod pár třináctiletých ( a jedné starší) holek. Byl to příchod bohyň čekajících na svou obětinu. Některé jsme přesvědčily, některé pobavily a někteří si dokonce zahráli s námi. Především UPÍR, to byl asi nejlepší kabinet ze všech. Toho profesora vlastně vůbec neznám a tak mi iniciály E.B. nic neříkali a když se ze dveří vynořil upír sama jsem byla překvapená. Pevně jsem stiskla své kopí a vešla do jeho kabinetu se vztyčenou hlavou. Normálně nám nechtěl dát obětiny a bez nich přece bohyně neodejdou.
Chvíli to dokonce vypadalo, že se Maye vážně zakousne do jejího krčku a tak jsem s cukajícími koutky natáhla své kopí před sebe a snažila se jí ochránit. Nevím jak si to užil on, ale já se náramně pobavila a ani trochu jsem nelitovala vyjití těch schodů až úplně nahoru.
Všechny kabinety byly něčím výjimečné a na konci mě fakt bolely nožky a já už chtěla jen padnout do postele. Další den bylo vyhlášení a světe div se, náš tým vyhrál. Jupííí! Momentálně teď se dělíme o první místo se společenstvem, tam patří Mia, Nathan, myslím že Viann a pár dalších. Budou to pořádní protivníci, ale bohyně i tak vyhrají, bez pochyby!
Po oslavách Halloweenu jsme se zase vrátili všichni do klasického života kouzelníků a museli zas chodit na hodiny. Dny byly celkem obyčejné. Teda jednou večer jsem se fakt namíchla. Povídala jsem si v soubojovce s Reecem a on začal mluvit o mrtvých krokodýlech, vytáhl nosbladík, který očividně každý den nosí u sebe a já se až mírně vyděsila. Pak najednou vyběhl se slovy "nesleduj mě". No já ho rozhodně sledovat nehodlala, ale holky měly jiný názor. Mayuše s Odettkou vyrazily přímo ven a to na první místo, kde ho potkáváme nejčastěji KUCHYNĚ. Já odmítla jít... neměla jsem náladu se po večerech za někým honit a vlastně jsem radši ani nechtěla vědět, co Reece dělá.
Po asi třičtvrtě hodině se holky vrátily. Už bylo nějakou dobu po půlnoci a linula se za nimi krvavá stopa. Dobrá to trochu přeháním, ale Maye krvácelo z nosu a vypadlo to, že má zlomený kotník a Odette boleli ruce a zadek. Jako první jsem vyběhla hledat někoho, kdo by mohl pomoci. Bohužel po půlnoci už všichni tvrdě spali a já nikoho nenašla. Vrátila jsem se zpět za dívkami a zeptala se jich, co se vlastně stalo. Jak už jsem dělala dříve napustila jsem jim kotlík studenou vodou a na bolavá místa jsem jim dala studené ručníky na chlazení.
Tentokrát jsem se neodvážila jim dát lektvar jak jsem udělala u Akiho, protože jsem neměla jediné tušení co by jim ve finále mohlo být a nechtěla jsem riskovat, že jim spíše přitížím.
Odette řekla, že cestou potkaly divného holohlavého prváka, který je snad SLEDOVAL?! Jako co prosíím a když se dostaly ke kuchyni tak tam byla fůra zakopávaček a ony si pěkně namlátily. Lehce jsem si oddechla, protože jsem si myslela, že Reece našly a on dal Maye ten nosbladík. Reece prý vůbec nezahlédly, ale i tak jsem v hlavě začala hned vinit jeho. Pravděpodobně neoprávněně.
Později večer, když už holky ležely v postelích a já šla pro kotlíky tak jsem ho potkala a vše ve mně vybuchlo. Začala jsem na něj řvát a až při jeho naprosto nechápavém výrazu jsem přestala. Řekl mi, že opravdu nějaké postavy u kuchyně viděl, ale nešel za nimi a že tam zakopávačky nedal. Trochu jsem se uklidnila a došla pro kotlík... ovšem Reece je přilepil k zemi. To mi vůbec nepomohlo a vztek se zase začal objevovat. Kouzlo nevydrželo dlouho a já po dlouhém nádechu a výdechu došla za Odettkou a půjčila jí ho.
Ještě jsme si večer s Reecem chvíli povídali. Už to bylo celkem v pohodě, ač uznávám, že od minulého roku se ho prostě trochu bojím. Snažím se jeho zvláštní poznámky brát s vtipem, ale ne vždy to je možné. Ani nevím, co jsem přesně řekla a najednou se zvedl a utekl do soubojovky. Brečel tam! JÁ ROZBREČELA KLUKA. Achjooo, vůbec nevím co jsem provedla a jak mám pomoct brečícím lidem? Ehm mám jim dát ruku na rameno? Nebo snad říct že to bude v pohodě? Nějak to prostě nepobírám, utěšování mi nikdy nešlo a tak jsem raději tiše odešla.
Je tu tolik dalších věcí co bych ti ráda řekla...ale teď musím utíkat na hodiny
Zatím se měj, pac a pusu tvá Gab * srdíčko *