Zkouškové období

 *v každém ze čtyř okrajů strany je nakreslena slunečnice*

  Ahoj Hannah, MÁM TO!!!! Ano zvládla jsem to, jdu do druhého ročníku...teda ještě nevím zda jsem prošla, ale mám z toho dost dobrý pocit. Dost jsem makala. Poslední týden či bych snad řekla i týdny jsem většinu svého času byla na svém pokoji a připravovala se na zkoušky.Nevěděla jsem, co očekávat, látky i kouzel bylo hodně. Nevěděla jsem kam dříve. Naučit se starověk z dějin či doladit odzbrojovací kouzlo z obrany? Všichni kolem mi přišli před zkouškami docela klidní, takže jsem se snažila svou nervozitu vybít na panácích v trénovací místnůtce ve zmizíku. Ti dostali. 

   Nějak jsem potřebovala být sama. Maya a Reece se spolu zas nebaví a já toho už mám pokrk. Klidně ať se navzájem pozabíjí mně to je už fakt jedno. Jen ať do toho nezatahují mne. Fakt mě nebaví pokaždé když vejdu do třídy vybírat zda si sednu vedle Reece nebo Mayi, už si raději sednu sama někde stranou. Nemám náladu ani sílu na to se s nima ještě rozhádat. Ale být neutrální je tak strašně moc náročné. Občas mám chuť ty dva strčit do jedné místnosti, zamknout dveře a nepustit je dokud si to nevyříkají, ale to by pravděpodbně zemřeli na dehydrataci či vyhladověli. Zas kdybych jim tam dala pití, tak by se navzájem asi pokusili utopit. Fakt hrůza a děs. Necítím se sama sebou když jsem s nima a když jsem zas jen s jedním z nich tak se cítím, jak kdybych toho druhého zrazovala. Prosím poraď mi. Co mám dělat? 

   Ještě před Vánoci bych se asi na Reece vykašlala, ale prostě, teď je něco jinak. On je jiný, aspoň pro mě. Přijde mi, že mu můžu věřit a že i beze slov si spolu dokonale rozumíme. Nechci o to přijít. Nechci o něj přijít. Zní to logicky? Asi jo..snad..nevím..sama to moc nechápu. Oba jsou moji nejlepší kamarádi. Školní rok bez Mayi by také bylo peklo. S ní se nasměju jako s nikým jiným a dokážu říct, co si myslím bez jakýchkoliv problémů. Bez ní bych pravděpodobně měla nejnudnější rok na škole. Argh to jsou problémy. To bych ve svých 12 letech snad ještě řešit nemusela ne? 

   Jo a když se dostáváme k mým narozeninám. Hádej cooo...rodiče mi ani nepopřáli. Nevzpomněli si. Ne že bych očekávala něco jiného. Ale když jsem doma tak jim to babička připomene svým příjezdem. Myslím, že teď už úplně zapomněli na to, že vlastně mají dceru. V létě se domů neplánuji podívat. A pokud jo, tak jen třeba na dva týdny. Chtěla bych se vidět s Balthazarem. A babičkou samozřejmě. Musím jí všechno povyprávět. Ano psaly jsme si dopisy, ale to prostě nestačí. Stalo se toho tak strašně moc. Těším se na její objetí a kulišácký výraz. Už má určitě připravený seznam historek a rad. 

   Tyjo zas jsem se zakecala a za chvilku odjíždím z Bradavic. Takže ZKOUŠKY. Otrava, otrava, stres, otrava... podle mě dokonalé shrnutí posledního týdne. V pondělí jsme měli volno a všichni se pilně připravovali na zkoušky z přeměn následující den. Tahle zkouška proběhla hladce. Test byl vytvořen stylem a,b,c a když došlo na praxi a dobrovolníky, hned jsem se přihlásila. Cítila jsem se sebevědomě. Středa byla o něco horší.. astronomie. Měli jsme opravovat tvrzení a když jedno z tvrzení bylo, že obyvatelé Marsu jsou Marťani tak jsem byla dokonale zmatená, mám snad říct, že to je správně, protože potencionální obyvatelé by se tak opravdu nazývaly nebo snad říct, že ne, protože Mars teď nikdo neobývá či o nich nevíme? Následovaly lektvary, ve kterých jsem si během roku našla zalíbení. To však nikdy rodičům nepřiznám. Čtvrtek nás všechny potopily dějiny. Těžší otázky si snad už vymyslet nedokázala, jakžtakž jsem na vše odpověděla, ale Véčko neočekávám. Létání s formulemi a obranou bylo dost lehounké a hotovo. Konec roku a začátek prázdnin. Nemůžu uvěřit, jak rychle to uteklo.

   Zajímavá byla páteční hostina. Celý havraspár se s úsměvy na tváři seskupil k jejich stolu a jen štěbetali. Začalo vyhlašování školního poháru. Sama jsem to moc neřešila, protože zmijozelu se tento rok nevedlo. Jako první naše ředitelka vyhlásila mrzimor, poté nás. Ozvalo se letmé tleskání, ale to zajímavé teprve přišlo. Havraspár očekávající jasné vítězství se už pomalu zvedal, když najednou jako vítěze vyhlásila nebelvír. Od nebelvíráků se ozvalo hlasité nadšení. Mezitím co havrani se naštvaně zvedli a uraženě odešli. Nechápala jsem, co přesně se stalo, vždyť počet bodů si mohli sami zkontrovolat. Každopádně z plného stolu havranů se stalo opuštěné hnízdo.

   Zbytek sálu se pustil do jídla a s plnými břichy jsme se vydali na kolej. Chvíli jsem si ještě s Liz a Reecem povídala o našich letních plánech. Zjistila jsem, že na brigádu s námi pojede i Liz, což mi docela zvedlo náladu. Obě si spolu budeme stýskat po létání a bude tam někdo, ke komu se budu moct schovat když Maya s Reecem se budou chtít zabít. Pak jsem si dobalila a únavou padla. Nechci, aby mi ujel kočár, takže mizím. 

   Moc mi chybíš:(, Gab