Kříže a usmíření
* po okrajích strany je nakreslená vinná réva*
Ahoj Hannah, posledních pár dnů jsme spolu s Mayou vůbec nemluvily...ale sblížila jsem se s Reecem a Yvi. Pár dnů zpátky jsme s Yvi, Reecem a Nathanem šli do jedné tajné chodby po večerce. Bylo tam nádherně. Ticho a slyšel si jen proud vody. Chvilku jsme Nathanovi říkali co se stalo a proč se s námi Maya nebaví. Poté jsme se rozhodli, že si zahrajem nikdy jsem. Sama jsem tu hru neznala, takk mi ji musela Yvi vysvětlit. Říkali se věty s nikdy jsem a pokus jsem to udělala tak jsem si přičetla bod. Při čtyřech bodech nám zbytek skupiny dal nějaký úkol. Jako první dosáhla čtyřech bodů Yvi. Jejím úkolem bylo, že až do následujícího oběda musela místo smíchu řehtat. Poté jsem byla na řadě já. Mým úkolem byla pravda, zeptali se mě zda se mi někdo z hradu líbí. Prozradila jsem jim, že se mi líbil Nicolas. Ale dost jsem se styděla. Ještě chvíli jsme hráli a pak se již vydali na koleje.
Ještě nachvilku jsme se vydali do soubojové mítnůstky u nás na koleji a povídali si. Dostali jsme se k nějakému tématu o růžových šatičkách, načež jsem Reecovi řekla, že už pro něj mám jasný dárek k Vánocům. On se na nás podíval zvláštním pohledem a řekl nám, že nám něco ukáže. Rázem vyběhl ze soubojovky a my s Yvi osaměly. Obě jsme se trošku bály, co na nás Reece vybalí. Když se vřítil měl na sobě růžové pyžamko poseté obrázky s kočičkami. Nemohla jsem se udržet a rozesmála jsem se. Bylo absolutně roztomilé. Myslím, že od té doby už Reece neuvidím jinak než jako toho kluka s kočičkami. To bys měla vidět, fakt. Zbožňovala by si ho.
Po chvilce vychvalování pyžamka nám Reece řekl, že nahoře nás něco nemilého čeká. Tak jsme s Yvi vyšly schody, když najednou byla cesta plná křížů a my se přes ně nemohly nijak dostat ke svým pokojům. Vzhlédla jsem ke stolu za kříži a tam se škodolibým úsměvem na tváři seděla Maya. Dost mě to rozhodilo, nechápala jsem proč to vůbec udělala. S Yvi jsme se na patách otočily a zašly zpět do soubojovky. Myslela jsem, že si tam už rovnou mohu ustlat, ale to kouzlo prý mělo brzy zmizet. Při příštím vyjití schodů tam už žádné kříže nebyli a my byli volní. Už se mi zavíraly oči únavou tak jsem těm dvou popřála dobrou noc a utíkala spát.
Příští den jsme se s Mayou úplně vyhýbaly. Měla jsem hodinu létání, kde jsme se učili jak se starat o koště a vzhledem k tomu, že od toho dal Reece ruce pryč tak jsem se toho ujala s radostí já. Dokonce jsme se i docela nasmáli. Pak ještě byla hodina formulí na které jsem byla dost mimo. Celou hodinu jsem si hrála s pláštěm a přemýšlela nad vším možným. Na koleji jsme si s Reecem chvilku povídali, trénovali a já přitom udělala úkol z formulí. Byla jsem strašlivě líná ho odnést ke kabinetuz profesora tak se Reece nabídl a odnesl mi ho tam. Za to jsem mu byla moc vděčná, ale zároveň jsem se bála, že ho někdo chytí, protože již bylo po večerce. No a co se nestalo, samozřejmě, že ho někdo chytl. Vivien, naše kolejní, ale prošlo mu to docela v pohodě. Jen táhl krabici s hromadou knih. Vivien nám oznámila, že si je můžeme uklidit do knihoven. Tak jsme začali. Pak se k nám ještě připojila Yvi. A bylo hotovo. Opět jsem byla dost unavená, takže jsem usla bleskurychle.
Dnes jsme žádné hodiny neměli a tak jsem byla celý den na pokoji. Dělala jsem úkoly a eseje a odpočívala po náročném týdnu. Večer přišla Maya a já už byla celá špatná z toho, že se nebavíme. Navíc jsem poslední dva dny našla na své posteli a stole různé sladkůstky. Myslím, že to bylo od ní. Určitě se chtěla usmířit, ale nechtěla to přiznat. Věděla jsem, že svou pýchu musím spolknout já a tak jsem potichounku nadhodila, že mi je nepříjemné, že se spolu už nebavíme a že je mi to opravdu moc líto. Ona se otočila a s neutrálním výrazem řekla, že to má stejně. Rozeběhla jsem se k ní a radostně ji objala. Zbytek večera jsme doháněly, co se za ty dny, co jsme se nebavily dělo. A teďkon už spí a já ti to chtěla moc napsat.
Moc mi chybíš :(, Gab