Mixed feelings

* stránka je plná škrtanců a sem tam se objeví hvězdička*

   Milá Hannah, snad nikdy jsem v hlavě neměla větší zmatek. Už to je měsíc, co se semnou Leon rozešel a já ho stejně nemohu pustit z hlavy. Tím nemyslím, že se k němu chci vrátit, či ho dokonce ukrást té zákeřné holce. To fakt ne, ublížil mi strašně moc a tohle nejde jen tak odpustit. Ale stejně, za ty necelé dva roky, co se známe jsme se sblížili natolik, že nevím, co dělat. Řekla jsem mu věci, které jsem nikomu jinému nepověděla. Třeba o mé lásce k tancování. A vždy když se mi něco povede, třeba salto, provaz, nebo vymyslím nové zajímavé kroky, tak první, co tak se rozeběhnu do společenské místnosti, abych mu to řekla a až po několika krocích mi dojde, že on tam nebude. A i kdyby tam byl, tak mu to přece nemůžu říct. Nemůžu se mu ukazovat a odhalovat sebe sama. Protože, co když mi znovu ublíží?

   Navíc má svou holku, která mu říká zážitky ze svého života, která mu svěřuje detaily každodenních radostí a se kterou se směje. Měla bych být naštvaná, měla bych ho nenávidět za to co mi udělal, ale jak mohu nenávidět někoho, kdo pro mě ještě před měsícem byl všechno? Jak se mám chovat v jeho blízkosti? Chybí mi více než jsme ochotná přiznat, ale stejně pokaždé když ho vidím, tak mě zavalí smutek.

   Poslední dny to teda mezi námi je lepší, potom co mu zmijozelská Maya dala přes držku a Sus ještě facku, tak vypadal špatně. Nechtěla jsem, aby kvůli mně ztratil přátele. A to že jsem ho viděla smutného mě bolelo snad ještě více než můj vlastní smutek. A za to bych si asi měla dát facku...já vím. Asi už to mezi námi nikdy nebude takové jako dříve, ale schází mi, pokud ne jako přítel, tak jako kamarád. 

   No teď se musím soustředit na zkoušky a o prázdninách snad přijdu na nové myšlenky. Poprvé mohu říct, že se doopravdy těším domů, těším se až tě uvidím a až uvidím Blathazara a možná i potkám Jamese a omluvím se mu, že jsem nepřišla na jeho koncert. No drž mi palce.

   Pac a pusu, tvá Gab *srdíčko*