Nejistota na každém rohu či řádku?

   Ahoj Jamesi, musím furt myslet na léto, když jsem tě našla u hrobu Hannah. Vím, že bys tenhle dopis nikdy neočekával a ani pravděpodobně se ti nebude chtít odepisovat. Pochopím i když si ho ani nepřečteš a rovnou ho vyhodíš. Jen prostě mám pocit, že tohle není konec.

   Vím, že jsem se s vámi nikdy nebavila. Nedokázala jsem to. Nejsem jako ona a nikdy nebudu. Viděla ve vás něco víc než jen partu blbečků. Záviděla jsem jí to, záviděla jsem jak dokázala v lidech vidět jen to dobré. Já byla vždycky samotářka. Zachumlaná v  dece v bunkru v lese s knížkou a zvuky lesa. Ona ve vás věřila, snažila se vás spojit, snažila se být lepidlem, bez kterého nic nefungovalo. 

   Nechala jsem to být. Byla má víš. Ač i s vámi trávila spoustu času, tak doopravdy byla má. Protože každé hnusné slovo, každá urážka na její účet. Pokaždé když jste ji nazvali "ježibabou" či "vlezdoprdelkou" to já jsem tam byla a čekala až přiběhne, abych ji mohla v klidu utěšit a utřít slzy. Ale časem těch slz přibývalo a úsměvů ubývalo. Časem jsem ji přestala poznávat. Časem jsem v ní čím dál víc viděla sebe a to mě děsilo mnohem víc než nějaká smrt či šikana. 

   Její oči přestaly svítit dávno předtím než její duše unikla tomu všemu. Dala bych všechno za to mít ji zpátky. Ona na to však nebyla stavěná, žila život nevinně a šťastně. Kéž by o tom ten život byl.  

   Víš byla jsem u toho když umřela. Vyprávěla jsem ji zrovna příběh když mě zastavila a poprosila o dvě věci: "Za prvé neobviňuj se a neobviňuj je, nemohou za mou nemoc ač si to myslíš, prosím přestaň je mučit kvůli minulosti a za druhé nech mě už konečně jít, vždy tu budu... budu na tebe čekat tam nahoře a koukat na tvůj skvělý život." Zní to otřepaně viď. Zní to jak kdyby prožila celý svůj život a umírala v poklidu na stáří.

   Upřímně? Obviňovala jsem vás, obviňovala jsem vás za všechny její slzy a všechny její odmítnuté sušenky. Sakra já jsem vás ze srdce nenáviděla. Ale teď v létě se něco změnilo. Když jsem tě potkala u jejího hrobu. Když jsem tě slyšela o ní mluvit, uvědomila jsem si, že to opravdu vaše chyba nebyla. Cítila jsem se hrozně.

   Mohu konečně však splnit to oč mě žádala. Odpouštím vám, Odpouštím každou urážku a každé odmítnutí. Pochybuju, že to někoho z té tvé partičky zajímá, ale věřím, že tebe by to zajímalo...věřím, že pokud si to dočetl až teď, tak se ti ulevilo. Cítím, že ti spadl kámen ze srdce, protože já jsem to jediné, co ti bránilo k posunutí se dál. Pomohlo to i mne, věř nebo ne....

   Omlouvám se ti za vše, co jsem tobě a tvému svědomí způsobila. Omlouvám se za ty neskutečně těžké dva roky, co jsme museli bez ní zvládnout. Jsem tu a nikam neodcházím. Pokud si někdy kdykoliv o ní či čemkoliv jiném budeš chtít promluvit budu čekat s perem a dopisní soupravou na tu možnost. Dělám to pro ní, ne pro sebe, ale konečně se cítím, že v tom nejsem sama a za to ti z celého srdce děkuji.

Gabrielle Farlow (pokud budeš opravdu ochoten odepsat, pošli dopis na tuto adresu.. Saint Florence, Tenby 84, Velká Británie)