On fakt odpověděl!

   Ahoj Gabrielle, opravdu mne tvůj dopis překvapil. Ač to tak většinu času nevypadalo, tak mi na Hannah fakt záleželo. Lituju neskutečně moc každé urážky, kterou jsem ji věnoval. Je tu však věc, kterou nevíš..nebo teda pokud se Hannah neprokecla. Vždycky středy po škole jsme byli spolu. Učil jsem ji hrát na klavír. Nechtěl jsem, aby to někdo věděl, protože jsem se za to styděl. Né kvůli Hannah, ale kvůli sobě. Kdyby se kluci dozvěděli, že už od 4 let se učím hrát, tak bych dostal neskutečnou bídu. 

   Hannah to zjistila jen díky tomu, že se objevila na jednom mini koncertu mého učitele, kde jsem mu hrál doprovod. Od té doby mne v podstatě vydírala. Že prej když jí nenaučím hrát tak všechno vykecá. To jsem nemohl dovolit a tak jsem svolil k jedné lekci. Z jedné se však staly dvě, ze dvou tři, ze tří čtyři až se z toho stala naše malá tradice.

   Byla naprosto příšerná. Neměla v sobě kousek rytmu, ale zažil jsem s ní tolik vzpomínek a tolik nasmátých hodin, že jsem se toho nechtěl vzdát ani když o ni kluci začali šířit ty blbosti o ježibabě. Kromě hodin klavíru jsme spolu i hodně kecali a probírali všechny naše "problémy". Jednoho dne nás ale potkaly Abby s Beth a hned to všem rozkecaly. Včetně kluků. Ty hned spustili o tom jak mě ta ježibaba začarovala a jak jsem se mohl nechat takhle svést. Tvrdili, že mi hodila něco do pití, proto se chovám tak jinak a neustále se vyptávali na to zda jí někde nerostou bradavice a zda jí nezelená kůže. Cejtil jsem se zahanbeně a přestal se s ní bavit. 

   Všiml jsem si sice jejích špatných nálad, ale nic jsem s tím nedělal, jen se tupě smál s ostatníma. Proto když si po její smrti za námi přišla a vše nám vyčetla, opravdu jsem se cítil jakože je to má chyba...

   Není to omluva, to si naprosto uvědomuju, jen chci abys věděla, že mi na ní také záleželo. A že jsem nezapomněl a ani jen tak nezapomenu. Děkuju za tvůj dopis. Snad není poslední. 

Otřesný blbec James (tak si mě přeci vždycky nazývala, ne?)