Podivnosti všude
*stránka je pokreslená hvězdami, které dohromady tvoří souhvězdí panny, kozoroha a býka*
Ahoj Hannah, v Bradavicích se děje něco divného. Ani nevím, kde pořádně začít.
Stalo se něco smutného, velice smutného. Náš profesor na kouzelné formule z prvního ročníku umřel. Prý sice v poklidu, ale pro celou školu to byla obrovská tragédie. Tolik slz a smutných výrazů jsem snad nikdy nezažila. Pan profesor Hamilton byl skvělý, občas i vtipný a moc hodný. Byl ochotný pomoct a dle reakcí jezevců to byl také náramný kolejní ředitel. Všichni jsme se s ním rozloučili v učebně vedle jeho kabinetu. Profesor Connor Perry pronesl nádhernou řeč před jeho obrazem. Učebna byla krásně vyzdobená a celé to bylo moc dojemné ani já nedokázala udržet slzy a plno jich ukáplo. Všem nám bude moc chybět. Ať odpočívá v pokoji.
Kromě tohohle se všichni učitelé chovají nějak podivně. Nechtějí abychom chodili sami a atmosféra kolem nich je napjatá. Lektvarový klub byl naprosto zatopen. Lidi, co neumí plavat by tam vůbec neměli lézt a to počasí? To se nejspíš zbláznilo. Hromy, blesky, vichry....dokonce jezero bylo tak rozbouřené, že jsme se báli, že nám to zatopí celou společenskou místnost.
A to není všechno. Na hradě se objevila nová tajná místnost. Prý ji během úklidu našli domácí skřítci a byl sem vyslán odeklínač, co má zjistit vše o runách, které zde byly nalezeny. No nudně nám ten rok rozhodně nazačal. Bojím se, co všechno přijde dál.
No tak abych nemluvila jen o tom smutném, tak tu je i pár zpráv, ze kterých mám alespoň nějakou radost. S Mayou chodíme teď často prozkoumávat hrad a objevila jsem plno chodeb, které jsem doposud neznala. Dokonce jsme se v knihovně dočetly o místnosti, která se ukáže ve chvíli nejvyšší potřeby. Nedokázaly jsme to vydržet a hned po hodině lektvarů (samozřejmě jsme obě dostaly z lektvaru Áztec za V) jsme se rozeběhly do kabinetu naší kolejní ředitelky Vivien LaMalet. Doposud jsme s Mayou nebyly tolik propojené... dokončovaly jsme své věty a mluvily jak jedna. Myslím, že jsme profesorku minimálně náramně pobavily. Řekla nám, že nic o té komnatě potvrdit nemůže, ale že také nějaké ty zvěsti přece jen slyšela. Poprosily jsme ji ať nám ji pomůže najít, tuto nabídku však zdvořile odmítla, tak jsme jí alespoň slíbily, že když něco najdem tak bude první, kdo to bude vědět.
Po večerce se nás ve spolce sešlo celkem dost a tak jsme si zahrály flašku. Připojila se dokonce i Addy s Genevieve (jedna z prvaček). Flaška byla fajn, ale hned po chvilce nás Mia s Yvi opustily a ani mne to příliš nebavilo a tak mne něco napadlo. Běžela jsem do pokoje a vyslala svou sovu se vzkazem za Mayou. Maya není hloupá a přestože mou sovu hned poznala nedala nic znát. Převzala vzkaz a řekla všem, že nás volají Yvi s Miou a tak jsme se rychle vypařily. Znovu začalo naše oblíbené prozkoumávaní.
No tentokrát jsem si to mohla asi odpustit, protože Maya objevila pavoučka, který se na nás přilepil a ona se do něj asi zamilovala a pevně se rozhodla, že se pro něj druhý den vrátí a nechá si ho. Skvělý, co? Né, že by mi pavouci vadili, ale nepotřebuji je nutně v pokoji. No pokud ji to udělá šťastnou tak ať. Ale říkááám ti já to zvíře teda krmit fakt NEBUDU!
No po vrácení se jsme se vydaly celé unavené spát, ale ejhle. Otevřem dveře a konverzace Mii a Yvi naprosto ztichne. Zabraly nám pokoj a asi jsme tam nebyly vítané. Nu což, to nám vůbec ve spánku nezabránilo. Hezky jsme si nakradly polštáře v soubojovce a zachumlaly se tam celé spokojené a unavené. Budeš se divit, ale spalo se tam celkem dobře. Ráno mi teda byla zima, ale když jsem se zachumlala do svého pláště hned mi bylo líp.
S tímto tě opouštím a o novinkách dám vědět, moc mi chybíš, Gab *malé srdíčko*