Příjezd do Bradavic
* dolní levý okraj stránky je roztržený a na pravém horním rohu jou nakreslené hvězdy s měsícem*
Ahoj Hannah, dnes jsem odjela do Bradavic! Ráno jsem si snědla jahody s ovesnými vločkami dole v kotli a sbalila se na odjezd. Pak jsme se s Mayou vydaly na nádraží, kde jsme přes vchod ve zdi mezi nástupištěm devět a deset dostaly na nástupiště devět a třičtvrtě. Čekal tam na nás krásný rudý Bradavický expres. Hned jsme nastoupily a našly si volné kupé. Cesta byla docela klidná, Maya si koupila denního věštce a já koukala z okna a přemýšlela nad tím jaké to tam bude. Během cesty za námi přišla dáma, která nám nabízela sladkosti a poté nějaký starší žák, který nám oznámil, abychom se převlékly. A pak už jsme byly tam, vystupovaly z vlaku a s ostatními prváky se řadili do skupinek po pár lidech.
Nastoupili jsme na loďky a pluli vstříc hradu. Na loďce jsem se seznámila s Natálií. Přijde mi docela praštěná, málem z té loďky vypadla. Pak jsme přijeli konečně a začalo rozzařování. Byla jsem strašně moc nervózní. Šla jsem mezi posledními. Když jsem uslyšela své jméno, tak jsem se pomalými krůčky rozešla ke stoličce. Upravila jsem si svou sukni a lehce se usadila. Moudrý klobouk mi pomalu ani nesedl na hlavu a už jsem slyšela horoucí "ZMIJOZEL". Nemohla jsem tomu uvěřit. Ještě chvíli jsem seděla na stoličce a koukala do neznáma než mi došlo, co se vlastně stalo. Jsem tam, opravdu jsem tam, v koleji mé babičky v koleji pro mě vysněné, v té koleji o které jsem toho tolik slyšela. Zvedla jsem se a se širokým úsměvem jsem se posadila mezi zmijozelské. Už tu byla Maya a pár lidí, které jsem do té doby neznala. Na konci u našeho stolu seděla Mia, Reece, Maya, Nicolas, Elizabeth, Emily a Mae. Ze starších tam byla Yvonne a Benjamin.
Stále plná nadšení jsem spíše nevnímala okolí až najednou se předemnou objevilo jídlo. Hromada jídla. Dokonale to vonělo. Rozhlédla jsem se po místnosti a zjistila, že se koná hostina. Neměla jsem nijak velký hlad, ale i tak jsem do sebe naházela vše co šlo. Myslela jsem, že snad prasknu. Po celé síni se ozývalo štěbetání a radostný smích. Po večeři jsme se zvedli a Yvonne nás zavedla do naší společenské místnosti, řekla nám heslo a obarvila naše pláště. Prý to je naše miniprefektka a když bychom cokoliv potřebovali tak se za ní máme stavit. Pak přišla naše kolejní Vivien LaMalet. Ta nám řekla pár věcí na úvod a předala nám naše pokoje. Bydlím s Miou a Mayou. Po rozsvícení našeho pokoje jsme si všimly malé chlupaté kuličky u jedné z postelí. byl to kocourek, který tam asi chudák zůstal uvíznutý. Rozhodly jsme se, že si ho necháme a budeme se o něj starat. Pasqual nám přišlo jako krásné jméno a tak jsme ho tak i pojmenovaly. Teďkon určitě leží někdy mezi mojí a Mayinou postelí. Poté jsme se ještě vydali s Yvi a zbytkem prváků na prohlídku naší koleje. Je absolutně nádherná, máme krb, kolejního kocoura i sovu, stolečky se hrou na šachy, knihovnu. No a za knihovnou se skrývá tajná místnůstka, kde můžeme vařit lektvary. Prý sami vařit totiž nesmíme a tohle je pro nás zmijozelské takové naše útočiště. Dole je ještě úžasná soubojová místnost s panáky a hromadou polštářků. Celá kolej je v barvě zelené a stříbrné. Po prohlídce už jsme šli na kutě, protože nás druhý den čekala prohlídka hradu.
Po snídani, kterou nám přinesla Yvi s Mayou a pár dalšíma lidma na kolej, nám začala naše prohlídka. Yvi nám ukázala učebny, kabinety, knihovnu, ošetřovnu a mnoho dalšího. Dokonce nám prozradila i pár tajných chodeb, které se na hradě nacházejí. Pak jsem si zašla ještě do knihovny a napůjčovala si pár knížek , ve kterých jsem objevila kouzla či různé kouzelnické příběhy. Bolí mě zatraceně moc nohy a jediné, co chci je jít spát. Zítra nás čekají první hodiny a to astronomie a lektvary.
Dobrou noc, chybíš mi :(, Gab