Prožila jsem den ve splaškách

  *přes stránku je lehce nakreslen podopád*

  Ahoj Hannah, jak jsem se již zmínila v minulém zápisku, čekal mně trest. No čekala jsem něco špatného, ale že to bude takhle špatné?! Maya já a Ben jsme se v pátek před obědem objevili před jeho kabinetem a pěkně dlouho čekali, než se Parker uráčil vstát. Kéž by nikdy nevstal. Strčil nám do rukou oblečení, které mě vyloženě zděsilo. Vysoké rybářské kalhoty, silné rukavice a zástěru. Mé obavy se pomalu, ale jistě začaly naplňovat, v noci se mi totiž zdálo o stokách.  Vtipkovali jsme o tom s Benjaminem a rozhodli se, že pokud bude má předpověď správná, tak vyhrává ten, kdo jako první chytí krokodýla ze stok. Neměla jsem však ponětí o tom, že nás tam doopravdy zatáhne. Naším úkolem bylo zbavit stoky mrtvých KRYS!!! Fuj a blé. 

   Každý jsme dostali po jednom neblinkavci a pár pytlů na mrtvolky. Hned, co jsme do stok vešli, tak jsme se s Mayou na sebe podívaly a viděla jsem, že se jí chce z toho smradu brečet a zvracet stejně jako mně. 

   No nechce se mi na to ani vzpomínat, tak to v rychlosti shrnu. Bylo tam spoustu splašků, smradu, mrtvých i živých krys. Dokonce tam plavalo něco světélkujícího a já blbka jsem se za tím prostě musela vydat. Nekoukala jsem kolem sebe a ta věc mě zavedla přímo k vodopádu splašek, kterýc mě kompletně celou ošplouchl. Byla jsem naštvaná a mokrá. A co na to Parker? Začal se mi smát a vyptával se, zda si chci zaplavat. Měla jsem chuť mu něco odseknout, ale co si budem. Další den jsem tam trávit nechtěla. Naštěstí tam byla moje milovaná drzá Maya, které se "omylem" povedlo hodit mrtvou krysu přímo na něj. Sic ho netrefila, ale nějaká ta kapka se ho rozhodně dotkla. Musela jsem se hned obrátit a zakrýt svůj výbuch smíchu. 

   Další pozitivní věc byla nalezení deníku. Byl opravdu zvláštní, ale už dost starý a nečitelný. Bylo tam něco o zavalení a velké kytce. Ze zoufalství zápisků bych hádala, že majitel deníku zde umřel. 

   Nakonec jsem nebyla jediná, kdo se vykoupal v tom všem, protože Benjamin se prý sklouzl a ponořil se úplně celý. Vypadal ještě hůř, jak já a to je už co říct.

   Když jsme vešli do hradu, tak nás Parker upozornil ať nešlapeme na koberce. No, co jsem asi udělala, že? Šla jsem na koberec a začala na něm pořádně skákat. Ať si ten smrad užijí i ostatní. Nejsem si jistá zda to Parker viděl, ale asi se ani jemu do stok znova nechtělo, tak to nechal být.

   S Mayou jsme si daly pořáááááádnou sprchu, protože ten smrad prostě nešel pryč a jen v ručníčku jsme se vydaly na kolej. 

   Už pěkně voňavoučká a čisťoučká jsem se vydala za Zářivkou alá Leonkem si hezky postěžovat. Poslední dobou je to mezi námi naprosto jiné. Abych byla přesnější tak krásné. Stále nevím, co přesně se to mezi námi děje, ale už jsem si jistá, že to co cítím je silné. Co když, ale necítí to samé. A další věc je Mia. Pokaždé když se na Leona podívám, cítím se jakoby na mě z dáli koukala Mia a chtěla mě zabít. Cítím se strašně a nevím, co dělat, jak jí mám říct, že se nám oboum líbí stejný kluk. Jak jsem vůbec mohla něco takového nechat dopustit.

   Vždycky jsem tyhle věci tak moc odsuzovala, tak jakto, že jsem teď tam, kde jsem. Asi je pravda, že tyhle věci přicházejí nečekaně a bez jakéhokoliv plánu. Jenže každý den je horší a horší a můj cit je silnější a silnější.