Souboje psychické i fyzické

  * na horním okraji jsou nakreslené hvězdičky*

 Ahoj Hannah, poslední dobou se nic moc neděje... S Mayou už jsme se jakžtakž usmířily. Furt teda neudělala, to co slíbila, nebo spíše dostala za úkol, ale už jsem to nějak hodila za hlavu. Nemám náladu na to se hádat kvůli naprostým blbostem, ač mě ta její "zrada" lehce zranila. Vždycky když se mi snaží omluvit tak to nedělá na přímo. Spíše občas najdu na posteli či svém stolečku nějaký ten bonbón. Myslím, že při tomto pokusu jí její sladkosti došli, protože se mi na stole objevila sušenka, která už byla fakt dost tvrdá a bála jsem se ji sníst. Vím, že to myslela dobře. Nebo teda aspoň doufám. 

   Proběhli Velikonoce, které jsem strávila ve směs sama. Ani mi to nevadilo. S Mayou jsme se dohodly, že půjdem hledat velikonoční vajíčka, která byla poschovávaná po hradě. No hned v první minutě jsme se sobě navzájem ztratily, takže jsem zůstala sama a s radostí prozkoumávala hrad. Ze začátku jsem fakt nemohla žádné najít. Jsem si až myslela, že si z nás někdo udělal vtípek a žádné vajíčka tam nebyly. Po nějaké půlhodince jsem je konečně začala nacházet. Dokonce jsem díky hledání objevila místo na hradě, které jsem doposud neznala. Vím, že takových je hodně, ale tohle byla krásná místnost s polštářky a stoličkami.  Vypadala příjemně. 

   Nakonci dne jsem našla všechny vajíčka a odevzdala je. Druhý den ráno ke mně přiletěla sova, která mi nesla balíček plný sladkůstek. Nejspíše odměna za nalezení.

   Poslední dobou se mi Reece zdá uzavřenější a uzavřenější. Kolikrát ho vidím samotného ve společenské místnosti či dokonce schouleného do klubíčka. Řekl mi, že se cítí lehce přehlížen. V tu chvíli jsem cítila jediný pocit. A to provinilost. Teď jsem dost času trávila sama a s Reecem byla méně a méně času, sama jsem ho nejspíše přelížela. No a sama víš jak špatná jsem v utěšování lidí. Cítila jsem se hrozně. Netuším, co jsem asi tak na to měla říct. Nevím zda mé pokusy o utěšení pomohly, ale vypadal pak o něco málo klidněji.

   K večeru jsem šla trénovat přeměny do spolky a tam jsem ho uviděla schouleného v klubíčku.  Vypadal, že spí, tak jsem ho nechtěla budit a v tichosti jsem trénovala. Po nějaké době se k nám připojila i Maya. Všichni jsme sešli dolů. Chvilku jsem se teda bála, že se Maya opětovně urazí a odejde, ale opak byl pravdou. Ze začátku spolu sice moc nemluvili, ale tolerovali se. KONEČNĚ!!! Nevím už ani kolik měsíců to trvalo, ale jsem ráda, že s nimi dvěma mohu být současně v jedné místnosti. Zkusili jsme dokonce i souboje. No a skončilo to neutrálně. Maya dvakrát vyhrála nad Reecem. Reece dvakrát nademnou a já davkát nad Reecem. Už jsem byla dost vyčerpaná, takže jsem si šla lehnout a doufala, že se tam nezbijí. ¨

   Zachoulila jsem se do peřinky a začala přemýšlet nad tím, jak bych mohla Reecovi pomoct. Furt mi to vrtalo v hlavě. Nechápu proč. Asi mi na něm prostě moc záleží. Každopádně se mi nepodařilo usnout. Tak jsem vyskočila z postýlky a chvilku si povídala s Athénou. Dala jsem jí par sušených červů a svěřila jsem se s trápením kolem Reece. Po chvíli se Athéna obrátila a naznačila mi, že jí to neustálé kecání nebaví, tak jsem svou energii zkusila vložit jinam. Vytáhla jsem hůlku a začala psát do vzduchu ohnivým písmem své jméno. 

   Najednou se strašně rychle otevřeli dveře a v nich stála Maya. Když popošla všimla jsem si, že nepříjemně kulhá. Nevím, co se tam odehrálo, ale asi jsem je neměla nechávat spolu samotné. Po otázce "copak se stalo?" jsem dostala jen opravdu nevrlou odpověď "spadla jsem". Nevím zda tomu mám věřit, ale v podstatě okamžitě sebou plácla do postele. Bojím se zítra podívat na Reece. Pokud za to může on, tak mu teď pravděpodobně chybí končetina nebo má politý další svetr.

   Zítra vše zjistím a povím ti to...

   Chybíš mi :(, Gab