O mně



Jméno: Gabrielle Farlow
Datum narození: 15.5.2002
Bydliště: ulice Chyandour Cl, číslo popisné 24, St Ives, Velká Británie
Rodina
- Otec: Oliver Farlow (18.8.1975)
- Matka: Samantha Farlow (14.3. 1978)
- Babička od matky: Miriam Shire
- Děda od matky (mrtvý): Anthony Shire
- Babička od otce: Abigail Farlow
- Děda od otce: Tristan Farlow
Hobby: lítání na koštěti, TANEC!!!
Alergie: Ořechy
Kolej: zmijozel
Povolání: zatím studium
Mazlíčci: Balthazar (scvrček), Dante (pes), Athéna (sova), Pasqual (kocour - sdílený s Mayou a Miou)
Jmenuji se Gabrielle Farlow, narodila jsem se 15.května 2002 v našem malém městečku. Jsem malá modrooká blondýnka s opravdu dlouhýma černýma řasama, v létě když můj obličej ozáří sluníčko, tak mi vyskáčou jemné pihy. Výšku a oči mám po mamce, ale barvu vlasů a hubenější postavu zas po taťkovi. Opravdu jsem jejich smíšenina, když se podívám na společné fotky. Sice bych raději měla mamčiny černé vlasy a taťkův široký úsměv, který mi nikdy moc nevěnuje, ale co se dá dělat. Bydlím s nimi v dvoupatrovém domě se zahradou v St Ives v ulici Chyandour Cl, číslo popisné 24, je to malé městečko, kde spolu s námi žijí další tři kouzelnické rodiny, pak jen samí mudlové, díky tomu znám plno mudlovských věcí, které bych možná ani nechtěla vědět, nechápu, jak mohou žít bez kouzel.
Z mých modrých očí prý sálá dědečkova síla, aspoň tak to říká babička. Nejsem nějak moc extrovertní osoba, ale neoznačila bych se ani za introverta, mám raději menší skupinku kamarádů, než hromadu neznámých. Můj sen už od mala bylo stát se bystrozorem, no ale řekněme si to narovinu, koho ne. Mám pár koček a psa u mudlovské babičky Abigail a dědy Tristana, z tátovi strany, nemám s nimi moc silný vztah, ale mám je ráda, vždycky ke mně byli moc hodní, avšak nikdy moc nepochopili náš svět, vědí co se děje, ale myslím, že to úplně plně nechápají, jsou podporující, ale i tak to asi taťka musel mít těžké jako jediný kouzelník v rodině. Miluju však jejich statek, kde mimo psa a koček mají také tři koně, dvě krávy a pár koz.
Poslední rok před začátkem nástupem do prvního ročníku byl těžký, zemřela mi má nejlepší kamarádka Hannah, myslela jsem, že to vždycky budem já a ona, byla o půl roku mladší, nebyla by semnou v ročníku v Bradavicích, ale věděla jsem, že i přes roční odestup bychom si furt psaly. A z ničeho nic konec, "bum" proste byla pryč, zemřela na dračí spalničky, prý měla extrémně slabou imunitu a proto je nezvládla. Po její smrti jsem se cítila jak kdyby se celý svět spiknul proti mně...ale zvládla jsem to a jsem silnější, aspoň si tak připadám. Každý den na ní vzpomínám, ale nerada o tom všem mluvím, vlastně jsem o ni ještě nemluvila s nikým jiným než s Balthazarem.
Chci si najít nové kamarády, nepotřebuji jich moc, stačí aby byli věrní a drželi zamnou stejně jako já za nimi. Od té doby, co umřela trávím skoro všechen svůj čas s Balthazarem, je to scvrček, taková stříbrozelená ještěrka. Jednou jsem na něj narazila v lese a od té doby se mě držel. Žije semnou v pokoji, ale je svobodný, jak jde podle jeho názvu poznat tak se dokáže zmenšit do malinkých velikostí a vždycky když se chce dostat z domu tak se z něj dostane, netuším jak, ale teď tu byl pro mě, když jsem smutná tak na mě skočí a oblíže mi nos. Jsem za něj moc vděčná i když do Bradavic si ho vzít nemůžu. Snad se bude mít dobře zas někde v lese a o prázdninách si mě najde. Má nejradši když mu předčítám z Bajek Barda Beedleho a to konkrétně Mágovo chlupaté srdce, vždycky když přestanu číst tak začne vydávat takové pazvuky, něco mezi kvíkáním a pištěním a ztichne jen když začnu číst dále. Nevím jestli mi rozumí, ale něco s tím bude.
S rodiči si moc blízká nejsem, oba chodili na Institut přírodních čar Fauflord a oba ho zvládli se známkou "vynikající", mamka je Samantha, malá zelenooká plnoštíhlá černovláska. Na obličeji má pihy, malý nos a plné rty. Až moc ráda nakupuje a vlastní sadu keramických hrnečků. Je panovačná a neustále vystresovaná. Za celý život mě snad ani jednou neobejmula, nedala pusu na tvář ani nepřečetla pohádku na dobrou noc. Ale ráda peče a to myslím tím mudlovským způsobem. Vstřícná je snad jen k jejím zákazníkům. Narodila se 14.3. 1978.
Taťka Oliver je vyšší a hubenější postavy, má blonďaté vlasy jako já a široký úsměv na tváři. Jeho obličej zdobí malý nos, malé rty a modré oči. Na ruce má velkou jizvu, kterou prý získal při studiích, avšak nikdy mi neřekl nic konkrétnějšího. Taťka je spíše samotář, který si rád čte knihy či vaří lektvary u nás ve sklepě v jeho volném čase. Je více rodinný typ než mamka, nevzdal to se mnou tak rychle jako ona. Vlastně mám i pár krásných vzpomínek na dětství s ním. Umí se všem vlichotit do přízně. Je pracující a až příliš ambiciózní. Narodil se 18.8.1975. Mamka je z kouzelnické rodiny mezitím co taťka je prvním kouzelníkem z jeho celé rodiny. Oba si myslí jak jsou chytří, ale nedokázali ani pořádně vychovávat vlastní dceru, potom, co jsi uvědomili, že nejsou rodiče roku, se rozhodli, že další dítě nechtějí a mě nechali mé babičce , ne že by se mě vzdali, spíše se mnou tráví, co nejméně času a schovávají to za "jejich kariéru" léčitelů a né u Svatého Munga, to je na ně málo nóbl, založili si vlastní obchůdek u nás v městečku, chodí za nimi i mudlové, kteří si myslí, jak jsou zázrační. Možná jsem za tu jejich ignoraci i ráda. Už v 11 jsem věděla, že naivitu u mě vyměnilo zklamání. Ovšem musím přiznat, že čím jsem starší, tím více se rodiče zajímají o mě, možná je to tím, že mě vidí sotva týden v roce, ale je to příjemná změna. Opravdu se snaží a to musím ocenit.
Má babička Miriam z mamčiny strany pro mě vždy byla jako druhá máma. Babička je moc hodná a milující, ale zároveň i mysteriózní. Miluje záhady a různá tajemství. Nikdy se moc nedržela pravidel. Vodila mě na místa, kam by neměla a ukazovala věci, které bych znát také neměla. Má asi 170 cm. Černé vlasy a pihy stejně jako mamka, která je po babičce zdědila. Není zrovna nejhubenější, ale ani tlustá. Vrásky skoro nemá, ale to určitě díky nějakému jejímu zázračnému lektvaru. Dnes už babička jen občas pracuje na ministerstvu kouzel a to přesněji v kancelářích Ústředny pro výmaz paměti, pomáhá tam s nějakými administrativními záležitostmi. Když mě u ní rodiče nechávali, tak mi ukazovala kouzla, učila mě je, řekla mi plno tajemství o Bradavicích, o tajných chodbách, knihovně s omezeným přístupem nebo třeba, co vše žije v zapovězeném lese. Patřila do zmijozelu, asi i proto jsem tam chtěla také. Prý studenti zmijozelu jsou předurčeni k velikosti...přesně pro mě! Proto jsem zde i skončila a jsem neskutečně šťastná. Nastává můj čas na to zazářit.
Od té doby, co zemřel dědeček Anthony má babička jen mě. Rodiče nekašlou jen na mě, ale i na ni. Jako mladá byla střelcem v nějakém druholigovém famfrpálovém týmu. Naučila mě pravidla a řekla pár fíglů na létání, které jsem si absolutně zamilovala. Ten vítr ve vlasech je něco naprosto úžasného. Jsem dokonce i ve famfrpálovém týmu. Stejně jako bývala na škole ona.
Ovšem nejspíše ze všeho nejvíc miluji tanec, což o mě skoro nikdo neví. Možná dokonce jen jeden člověk. Tanec mě naplňuje, uvolňuje a je to nejlepší prostředek na vylití všech mých emocí do prostoru.
Mimo jiné si i ráda zpívám, potají samozřejmě. Nejsem žádná pěvkyně, ale hlas mám prý pěkný. Píšu občas krátké povídky do mých deníčků a dokonce jsem v klubu ručních prací. Musím říct, že to pletení (ač kouzelm) je dost náročný. Mojí další vášní je vaření lektvarů, to se však moji rodiče nesmí nikdy dozvědět. Nenávidím, když se mí přátelé mezi sebou hádají a mám tendenci se mezi to motat a pak skončit jako ta nejhorší.
Zbožňuju pomerančový džus, jahody, malinové limonády a čokošku. Co se týče ořechů, tak na ně mám alergii, což mě jako malou dostalo ke Svatému Mungovi. Rodiče furt říkali, že to dokáží spravit sami a tím to ještě zhoršili a nakonec jsem si u Munga poležela déle jak týden.
No každopádně nejsme nějak extra bohatí, ale chudí také rozhodně ne. Řekněme, že taková vyšší střední vrstva. Mamka toho hodně zdědí po babičce až umře, ne že by si to nějak zasloužila za to jak se k babičce chová, ale ona už nikoho jiného komu by své velké dědictví předala nemá. No a další část života mě teprve čeká...